Ani stání, ani sezení. Kde děláme při kancelářské práci největší chybu a jak ji napravit?

Dlouhá léta jsme byli ujišťováni, že jakmile se posadíme na židli v kanceláři, přicházíme o zdraví. Sezení je prezentováno jako moderní ekvivalent kouření. Tento hrozivý výrok vám dodá pocit, že místo oblíbené kávy po obědě si u stolu užíváte krabičku cigaret bez filtru.

To je však značné zjednodušení, které více nahrává prodejcům výhodného nábytku než skutečnému zdraví člověka. Wellness průmysl miluje jednoduchá řešení. Nejprve se vyvolá strach a vzápětí se nabízí odpovídající produkt za vysoké částky.

Pokud by samotné sezení bylo skutečně tím největším problémem, jednoduše bychom se postavili. A ortopedi by se nemuseli bát o své fungování.

Bohužel, realita je mnohem složitější.

Ti, kdo pracovali v manuálním sektoru, přejí podobným radám z klimatizovaných kanceláří s hořkým úsměvem. To, co vnímají jako volbu, je pro ně tvrdá realita a mnozí z nich se každou noc potýkají s bolestmi.

Jakmile začnete hovořit o benefitech stání, mějte na paměti osoby, které nemají jinou možnost, než stát. Zdravotní sestry, dělníci ve výrobě, učitelé u tabule a prodavačky, ti všichni stráví na nohách dvanáct hodin v kuse. Jejich odchod z práce neznamená příliv energie a zdravou páteř, ale pravý opak.

Fakta jsou nepopiratelná. Muskuloskeletální poruchy, tedy stavy, kdy lidé trpí bolestmi zad, krku a kloubů, jsou nejčastějšími zdravotními problémy v pracovním prostředí v Evropě. To není otázka stresu ani vyhoření, ale opotřebovaných těl.

Například ve Španělsku prezentují data, která ukazují, že v roce 2024 bylo 29 % pracovních úrazů spojeno s fyzickým přetížením. A 78 % nemocí z povolání tvořily poruchy pohybového aparátu. Zde se nejedná o lidi, které trápí měkká židle, ale o ty, kdo byli vystaveni jednostrannému zatížení, často v důsledku dlouhého stání.

Takže se logicky ptáme: Měli bychom raději stát, nebo sedět? Odborníci se pouze usmívají. Je to nesprávně položená otázka. Je to jako diskutovat, zda auto lépe funguje při jedničce či na pětku. V obou případech dojde k poškození.

Nejdůležitější není specifická pozice, ale období, po které v ní setrváváme bez pohybu.

Lidské tělo není přizpůsobeno na dlouhodobé setrvávání v jedné pozici.

Čelíme diferenciálním účinkům. Dlouhé sezení se projevuje jako bolest zad a krku, zatímco stání vyvolává únavu a bolesti dolních končetin.

Ani jedno není bez následků, pokud se to přehání. Problém spočívá ve strnulosti, ne v typu nábytku, který používáme.

Když se řekne nemoc z povolání, většina z nás instinktivně cítí bolest v zádech. Tento pocit ovšem nezahrnuje celý obrázek. Práce našich těl začíná mnohem níže.

Chodidla jsou klíčovým mechanickým základem, na němž stojíme. Odpovídají za rovnoměrné rozložení tlaku, přenášejí síly nahoru do kotníků, kolen a kyčlí, a nakonec do páteře.

Představte si to jako stavbu domu. Pokud jsou základy slabé, i ta nejkrásnější střecha se nakonec zřítí. Když vaše chodidla vydrží dlouhé hodiny v balancování, začnou odcházet i ostatní části těla.

Nedávná studie zaměřená na dělníky odhalila, jak celodenní stání ovlivňuje jejich držení těla. Změny v rozložení tlaku na nohou vedly k častým bolestem dolní části zad a oteklým nohám.

Každý z nás je geneticky jiný, a proto reagujeme odlišně na fyzickou zátěž. Tento biomechanický rozdíl podmiňuje, proč někteří lidé zvládnou dlouhé stání snadno, zatímco jiní se potýkají s únavou již po krátké době.